Motýl (ukázka)
4. března 2013 v 17:17 | Stify
|
Jednorázovky
Další ráno jako každé jiné. Vzbudil jsem se těsně po sedmé, a abych znovu neusnul, jak se mi to běžně stává, vypadl jsem co nejbolestivěji z postele a zlomil jsem si nos. Připadal jsem si super. Pozdravil jsem kolem prolétajícího slona a s krví pod nosem a úsměvem na tváři se začal oblékat do běžné uniformy amerického letectva. Ze stolu jsem vzal ranní noviny psané Braillovým písmem a seběhl do kuchyně. Radostně jsem vykřikl, když jsem viděl sedět za stolem Baracka Obamu jak mi zrovna nalévá kávu a chystá cornflakes.
Na můj pozdrav odpověděl pouze zamrkáním, když usedal ke stolu naproti mě. Když jsem snídal, pokukoval jsem po něm přes okraj misky a obdivně si představoval, jak mě dnes odpoledne bude uvádět do vlády. Zeptal jsem se ho, proč nic nejí, když mě snídani chystal. On jenom jemně zavrtěl hlavou a dál se potutelně usmíval. Moje další kroky směřovaly do mého nejoblíbenějšího místa po ránu, koupelny. Hroch u umyvadla v šedé zástěře mi pokynul jenom rukou, protože měl plnou pusu zubní pasty. Tím hrochem jsem si nebyl nikdy moc jistý, co dělá v mém domě, ale měl jsem vždycky takový jemný, nejasný pocit, že je mojí matkou. Když jsem pokládal ruku na chladný, bílý okraj umyvadla, můj odraz v zrcadle na mě mrknul. Konečně jsem zase u něj! Věděl jsem, že se nic nestane, dokud hroch z koupelny neodejde, tak to prostě funguje. Vzal jsem svůj kartáček a pastu a začal s ranní hygienou. Můj odraz jenom nepřítomně pozoroval hrocha vedle mě a čekal, až odejde. Když konečně hroch nasedl na jednokolku a odjel z koupelny, můj odraz se na mě usmál a pokynul mi, abych přistoupil blíž.
"Dneska ráno vypadáš dobře," prohlásil s úsměvem od ucha k uchu.
"Já vím," prohlásil jsem klidně já a odplivl si pasty. Strčil jsem si kartáček do pusy a začal přejíždět po horních zubech napravo. S hlavou nalevo nakloněnou jsem odraz nepřítomně pozoroval a nechal se unášet jeho blahosklonností. Moje ego se vznášelo na růžovém obláčku vaty a já se pomalu rozpouštěl.
"Dneska máš svůj velký den," pokračoval. "Proměníš se z larvy na překrásného motýla."
"Ano," řekl jsem prozaicky. Moje levá noha byla už téměř celá rozpuštěna.
"Víš, že až budeš motýlem, nebudeš mě už potřebovat?" vyptával se. "Budeš nejkrásnější na světě a už nikdy se nebudeš ve mně muset prohlížet."
"Bojím se toho... kdo mi pak bude radit co mám v životě udělat?" zašeptal jsem s hrůzou v hlase.
"Už nikdo. Budeš sám a jedinečný a nikoho nebudeš potřebovat," usmíval se na mě můj odraz v zrcadle. Můj trup už se z poloviny zcela rozplynul a já mohl vidět první dvě nohy svého nového krásného těla. Vyplivnul jsem zbytek pasty a pusu si vypláchl. Už nikdy si znovu pusu čistit nebudu.
"Vidíš? Už to začíná. Měníš se z larvy na krásného motýla. Kráááásného motýla."
"A co se stane s tebou?" zašeptal jsem já. Už jsem neměl ruce a můj trup se ztenčil a zčernal.
"Já půjdu někam, kde mi bude líp," prohlásil můj odraz. "Ale navždy budu s tebou."
"Řekni mi... nejsem blázen? Co když jsem se jenom zbláznil a ty vlastně neexistuješ?"
"Nebuď blázen," zasmál se můj odraz. "Copak by s bláznem v jednom domě bydlelo tolik jeho kamarádů? Na blázna by jeho vlastní zrcadlo ani nepromluvilo. No tak."
A to byla, koneckonců, víc než pravda. Když jsem dolezl do šatny, Obama mi s úsměvem od ucha k uchu otevřel dveře, zamrkal na mě a já roztáhnul křídla a rozletěl se do krásného svěžího rána. Bez mého zrcadla bych byl nic... jedině ono mi rozumí a pomůže mi. Uvědomil jsem si, že jsem celý život chtěl skočit z toho útesu, co byl za naším domem, ale nemohl jsem, protože bych z něj spadl. Teď už mám křídla a mohu. Pojďme to zkusit.
Rok stará povídka, jen tak na ukázku :)
O co jde?
3. března 2013 v 10:25 | Stify
Jde o psaní.
Dřív jsem psal hodně, spolupracoval jsem s několika spisovatelskými blogy a weby s povídkami. A víte co? Celkem mi to šlo. Jenže jsem psát tak před rokem přestal a už znovu nezačal. A ani nevím proč, zrovna ve chvíli kdy mě lidi začali poznávat a měl jsem nejlepší povídky co mě mohly napadnout, seknul jsem s tím, ačkoliv mě ne zrovna málo lidí psalo abych nepřestával. No... tak jak dlouho mě to vydrží tentokrát?
I kdyby jenom měsíc, každý týden budu vydávat povídku k tématu týdne, plus nějakou tvorbu z dřívějších let, plus co mě napadne. Píšu hlavně fantasy a sci-fi, ale nepochybuju že občas zabrousím i do jiných žánrů.
Třeba si občas ode mě něco přečtete. Třeba vás to zaujme.
Vtšinou jenom tak sedím, poslouchám Prago Union a jenom tak si škrábu, ani nevím proč a co...
Poznámka: Dřív jste mě mohli znát pod přezdívkou Hikki, četl ode mě někdo něco?